Obrazy
Odkaz zkopírován
Popis
Evropské malířství 15.–18. století tvoří nevelký eklektický soubor, jehož zpracování a utváření je úkolem pro budoucnost. Z pozdně středověkého malířství patří k dílům významným v evropském kontextu velký oltářní retábl z Vejprnic (Madona se sv. Václavem a Vojtěchem, kol. 1490) či Epitaf Kašpara Kašpárka a jeho ženy Uršuly od Mistra I. W., 1538. Barokní malbu evropského významu reprezentuje soubor komorních maleb Norberta Grunda, velké plátno vlámského malíře Cornelise Schuta (1597–1655) Vestfálský mír z roku 1648 a Alegorický portrét dámy od v Anglii působícího německého malíře českého původu Johanna Josepha Zoffanyho (1733–1810), mistrovské dílo pozdně barokního klasicismu.
Kolekce malířství 19. století reprezentuje všechny stylové proudy, polohy a žánry tohoto období tvorbou předních představitelů českého umění: Antonína, Quida, Amálie a Josefa Mánesových, Adolfa Kosárka, Karla Purkyně, Jaroslava Čermáka, Antonína Chittussiho, Emanuela Krescense Lišky a dalších. Zastoupeno je i několik významných osobností středoevropského malířství (Gabriel von Max či Luma Flesch-Brunningen). Významné místo zde má tvorba představitelů generace národního divadla (Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Jakub Schikaneder) a osobností, které ve své tvorbě aktivně reflektovaly progresivní evropský vývoj malířství 19. století (např. zmínění Karel Purkyně, Antonín Chittussi).
Ke specifikům podsbírky obrazů ZČG patří skutečnost, že prostřednictvím tvorby nejvýznamnějších osobností kontinuálně zachycuje tvůrčí vývoj českého malířství k modernímu umění. Od zmíněných reprezentantů realismu 19. století Chittussiho a Purkyně přes vynikající příklady tvorby uměleckých osobností období fin de siècle Alfonse Muchy, Beneše Knüpfera, Jana Preislera (ikonický triptych Jaro z roku 1900), Antonína Slavíčka, Miloše Jiránka a dalších. Na tuto tvorbu navazují představitelé předválečné moderny, příslušníci skupiny Osma Bohumil Kubišta, Emil Filla, Friedrich Feigl, Willy Nowak a Antonín Procházka.
Avantgardní linie vrcholí pracemi kubistického malířství, které tvoří jednu z nejrozsáhlejších a nekvalitnějších kolekcí českého kubismu (Josef Čapek, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Václav Špála). Dílo některých z těchto autorů (zejm. Josefa Čapka, Emila Filly a Václava Špály) tvoří později spolu s umělci jako Jan Zrzavý, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen či František Tichý reprezentativní fond malířství meziválečné moderny.
Nezávislé umění doby totalit 40. a 50. let reprezentuje vedle tvorby představitelů Skupiny 42 (Františka Hudečka, Jana Kotíka a Kamila Lhotáka) i dílo významných autorů nezávislého umění (Jiřího Johna, Věry Novákové a Jana Sobotky), kontrastující s produkcí poválečného socialistického realismu.
Umění 60. let reprezentuje silný soubor děl předních autorů (Jiřího Johna, Adrieny Šimotové, Josefa Istlera, Jiřího Koláře, Běly Kolářové a Mikuláše Medka). Normalizační dobu 70. a 80. let odrážejí díla autorů z okruhu regionální pobočky SČSVU, mezi nimi ale působí i skutečné umělecké osobnosti (Jiří Patera, Miroslav Tázler). Nezávislou, neoficiální tvorbu tzv. 2. generace undergroundu reprezentuje soubor děl Viktora Karlíka.
Podobu současné obrazové tvorby utváří promyšlené získávání děl jejích významných představitelů: Veroniky Holzové, Jakuba Janovského, Barbory Lungové, Svatopluka Klimeše, KW (Igora Korpaczewskiho), Václava Maliny, Milana Maura, Vladimíra Skrepla, Adrieny Šimotové aj.
Důležitou součástí sbírky obrazů jsou díla umělců působících v plzeňském regionu. Na přelomu 19. a 20. století to byli zejména Augustin Němejc a bratři Karel a Jaroslav Špillarovi, v meziválečném a poválečném období pak zejména osobnosti spojené se Sdružením západočeských výtvarných umělců v Plzni (1925–1951), jedním z nejvýznamnějších krajských spolků své doby. Tvorba jeho předních představitelů (Josefa Hodka, Františka Kolihy, Bohumila Krse, Svatopluka Máchala, Františka Pořického a Josefa Tetínka) tvoří významný umělecký a kulturněhistorický tezaurus, uchovaný v institucionálním zázemí krajské instituce, přičemž kvalitou tvorby tvoří přesvědčivou součást českého umění.
Kolekce malířství 19. století reprezentuje všechny stylové proudy, polohy a žánry tohoto období tvorbou předních představitelů českého umění: Antonína, Quida, Amálie a Josefa Mánesových, Adolfa Kosárka, Karla Purkyně, Jaroslava Čermáka, Antonína Chittussiho, Emanuela Krescense Lišky a dalších. Zastoupeno je i několik významných osobností středoevropského malířství (Gabriel von Max či Luma Flesch-Brunningen). Významné místo zde má tvorba představitelů generace národního divadla (Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Jakub Schikaneder) a osobností, které ve své tvorbě aktivně reflektovaly progresivní evropský vývoj malířství 19. století (např. zmínění Karel Purkyně, Antonín Chittussi).
Ke specifikům podsbírky obrazů ZČG patří skutečnost, že prostřednictvím tvorby nejvýznamnějších osobností kontinuálně zachycuje tvůrčí vývoj českého malířství k modernímu umění. Od zmíněných reprezentantů realismu 19. století Chittussiho a Purkyně přes vynikající příklady tvorby uměleckých osobností období fin de siècle Alfonse Muchy, Beneše Knüpfera, Jana Preislera (ikonický triptych Jaro z roku 1900), Antonína Slavíčka, Miloše Jiránka a dalších. Na tuto tvorbu navazují představitelé předválečné moderny, příslušníci skupiny Osma Bohumil Kubišta, Emil Filla, Friedrich Feigl, Willy Nowak a Antonín Procházka.
Avantgardní linie vrcholí pracemi kubistického malířství, které tvoří jednu z nejrozsáhlejších a nekvalitnějších kolekcí českého kubismu (Josef Čapek, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Václav Špála). Dílo některých z těchto autorů (zejm. Josefa Čapka, Emila Filly a Václava Špály) tvoří později spolu s umělci jako Jan Zrzavý, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen či František Tichý reprezentativní fond malířství meziválečné moderny.
Nezávislé umění doby totalit 40. a 50. let reprezentuje vedle tvorby představitelů Skupiny 42 (Františka Hudečka, Jana Kotíka a Kamila Lhotáka) i dílo významných autorů nezávislého umění (Jiřího Johna, Věry Novákové a Jana Sobotky), kontrastující s produkcí poválečného socialistického realismu.
Umění 60. let reprezentuje silný soubor děl předních autorů (Jiřího Johna, Adrieny Šimotové, Josefa Istlera, Jiřího Koláře, Běly Kolářové a Mikuláše Medka). Normalizační dobu 70. a 80. let odrážejí díla autorů z okruhu regionální pobočky SČSVU, mezi nimi ale působí i skutečné umělecké osobnosti (Jiří Patera, Miroslav Tázler). Nezávislou, neoficiální tvorbu tzv. 2. generace undergroundu reprezentuje soubor děl Viktora Karlíka.
Podobu současné obrazové tvorby utváří promyšlené získávání děl jejích významných představitelů: Veroniky Holzové, Jakuba Janovského, Barbory Lungové, Svatopluka Klimeše, KW (Igora Korpaczewskiho), Václava Maliny, Milana Maura, Vladimíra Skrepla, Adrieny Šimotové aj.
Důležitou součástí sbírky obrazů jsou díla umělců působících v plzeňském regionu. Na přelomu 19. a 20. století to byli zejména Augustin Němejc a bratři Karel a Jaroslav Špillarovi, v meziválečném a poválečném období pak zejména osobnosti spojené se Sdružením západočeských výtvarných umělců v Plzni (1925–1951), jedním z nejvýznamnějších krajských spolků své doby. Tvorba jeho předních představitelů (Josefa Hodka, Františka Kolihy, Bohumila Krse, Svatopluka Máchala, Františka Pořického a Josefa Tetínka) tvoří významný umělecký a kulturněhistorický tezaurus, uchovaný v institucionálním zázemí krajské instituce, přičemž kvalitou tvorby tvoří přesvědčivou součást českého umění.